Hit interiéru: Posuvné dveře

Chceme propojit kuchyň s jídelnou? Otevřeme dveře. Potřebujeme obě místnosti oddělit? Stačí trocha lidské síly a křídla zavřeme. To všechno dokážou posuvné, případně i skládací dveře, které mohou mít šířku až dva metry.

V menších rozměrech jsou vhodné i do malých bytů, kde dokážou ušetřit dost místa. Klasické otočné totiž někdy potřebují prostor k otevření o velikosti jeden až dva metry čtvereční. U posuvných můžeme toto místo využít k umístění nábytku.

Na výběr přitom máme nejen desítky rozměrů, designů a barev, ale také dva způsoby „ježdění" - buď jsou ukryté ve zdi, nebo se pohybují vedle ní.

První typ - tedy dveře jezdící uvnitř zdi - je praktičtější. Ovšem jejich osazení znamená vybourat příčku a do ní zazdít speciální pouzdro, ve kterém se budou dveře pohybovat. Není to složité, zvládne to každá stavební firma. Ale znamená to proměnit na několik dnů byt ve staveniště.

Příčka, do které je stavební pouzdro umístěno může být jak klasicky vyzděná, sádrokartonová, nebo z různých tvárnic určených pro přesné zdění.

Je třeba počítat s tím, že tloušťka zdi včetně dveřního pouzdra bude minimálně deset centimetrů. Samotná pouzdra se potom vyrábí z profilovaného plechu, takže jsou prakticky nezničitelná.

V interiéru nám pak zůstane klasická „holá" zeď, ke které můžeme postavit nábytek, pověsit na ní obrázky. A to druhé řešení nenabízí.

Pokud chceme osadit dveře do bytu dodatečně, musíme zvolit typ, kdy dveře jezdí venku podél stěny. Ale tato varianta má své minus - tam, kde se dveře pohybují, nemůžeme nijak stěnu využít. Nenatlučeme sem obrázek, ani nepostavíme nábytek. To může být zvláště v malých bytech, kde je třeba využít každý centimetr, problém.

V těchto situacích je proto dobré zvážit, jestli není lepší sáhnout po dveřích skládacích neboli lamelových. Ano, mnozí si pamatují tento typ vyrobený z koženky! Ale ty už se propadly do minulosti, dnes se dají lamelové dveře pořídit ve stejném designu jako všechny ostatní v bytě.

Ale i u této dodatečné instalace je třeba počítat s jednou nevýhodou - nejenže potřebují místo u zdi, čímž se průchod zmenší, ale hlavně vystupují do prostoru. Proto hrozí nějaká ta modřina, pokud se kolem nich budou třeba honit děti. Ale to platí pro ty obyčejné vlastně také.

Zvlášť u velkých posuných dveří si můžeme vybírat z několika typů, i když více než na našem vkusu většinou záleží na volném místě a délce zdi. Klasiku představují jednokřídlé dveře, které zasouváme jedním směrem.

Zvolit můžeme i dvoukřídlé, které jezdí „proti sobě". Ty lze dokonce i zesynchronizovat. Jednoduché zařízení pak dokáže to, že i když taháme jen za jedno křídlo, zavírají se automaticky obě.

Pokud bojujeme s krátkou zdí, volíme dvoukřídlé dveře, která nejprve zajedou pod sebe a teprve pak se skryjí v pouzdře. Nejen pro malé byty je potom ideální systém, kdy se stavební pouzdro nachází mezi dvěma dveřmi, které mohou vést do různých pokojů.