Dokáže týraná žena vychovat dítě?

Na otázku, jak se s výchovou vlastních potomků jednou popere žena, která byla v dětství týrána, neexistuje zcela jednoznačná odpověď. Protože dětství, které si sama pamatuje, není normální, stojí sama před otázkami, na které nezná správné odpovědi. Z vlastní zkušenosti zná pouze to, co je špatné.

Pokud byla například žena často svými rodiči bita či jinak fyzicky trestána, je možné, že si nebude jistá, jak se k fyzickým trestům stavět v pozici matky. „Většinou se tyto ženy dělí na dvě skupiny. Jedna skupina pokračuje v tradici, kterou jí zanechali její rodiče. A tudíž fyzickými tresty na svých dětech nešetří. Zde je proto nezbytné, aby zasáhl partner a postaral se o minimální používání násilí. Fyzicky týraná žena totiž může mít sklony k týrání i vlastních dětí. A pak je zde druhá skupina žen, které si nadměrnými fyzickými tresty z dětství prošly a které mají v dospělosti postoj zcela opačný. Své děti by neuhodily, ani kdyby provedly sebevětší hloupost. Jakékoli násilí radikálně odmítají," vysvětluje psycholog Vojtěch Benda. Zároveň ale dodává, že z jednoho plesknutí po zadku se dítěti psychický blok rozhodně nevyvine. „Nebezpečné jsou především opakující se fyzické tresty a trestání ve vyšší míře," říká Vojtěch Benda.

Je zřejmé, že druhá varianta je ta správnější. Pokud je navíc žena rozumná a inteligentní, dokáže děti skutečně slušně vychovat i bez jakýchkoli fyzických trestů. Je ale třeba domluvit se s partnerem na přesných pravidlech. „Některé takovéto matky totiž velmi špatně nesou i to, když fyzický trest pro dítě použije otec. Jsou známy i případy, kdy se matka psychicky zhroutila proto, že otec dal synovi facku," říká psycholog Benda.

Byla-li žena v dětství znásilňována nebo sexuálně obtěžována, lze u ní předpokládat komplikace především v osobním sexuálním životě. Až později se mohou vyskytnout potíže s tím, že neví, jak vysvětlit otázky sexuality svým dcerám (předpokládejme, že synům je vysvětluje tatínek). „Matka se dceři nikdy nepřizná, že byla v dětství zneužita. A není to ani potřeba, neboť by tím mohla klesnout její rodičovská autorita. Je ale třeba přemoci se a s dospívající dcerou hovořit. A to alespoň povrchně, aby téma sexuality nezůstalo jako úplné tabu. Spousty důležitých informací se dospívající děti dozvědí ve škole či z časopisů. Ale je třeba, aby matka byla diskuzi i tak co nejvíce otevřená. A to musí dcera vědět," míní Vojtěch Benda.

Problém poměrně velkého množství lidí může spočívat v tom, že jako malí byli přehnaně na každém kroku hlídáni svými rodiči. Jestliže jste musela jako malá pokaždé hlásit, kam jdete, kde budete, s kým, co děláte a podobně, máte v sobě zřejmě také zabudovaný syndrom „přehnané kontroly". Vyznačuje se i v mezilidských vztazích. A to tím, že svému partnerovi neustále říkáte, co děláte a kam jdete. Na druhou stranu to samé ale vyžadujete i od něho. Pokud toto u sebe pozorujete, dejte velký pozor, abyste to nechtěla i po svých dětech. Je zde totiž velká pravděpodobnost, že se syndromu přehnané kontroly nezbavíte po celé generace. „Toto je těžko řešitelný problém. Pomůže většinou střednědobá psychoterapie," popisuje psycholog Vojtěch Benda.

Možná si nyní řeknete, že kdysi týraná žena by neměla mít právo vychovávat vlastní dítě. Tak tomu ale není. Z dřive týraných žen se totiž stane buď doslova perfektní a rozumná matka, která dítě velmi miluje. Anebo, bohužel, žena se sklony k jisté formě týrání. Ve druhém případě je proto důležité, aby se na výchově větší mírou podílel i otec dítěte. A případně se nebát zajít se poradit k psychologovi.

Pomoc psychologa by měla vyhledat každá osoba, která byla v mládí psychicky nebo fyzicky týraná a dnes:

Ve všech případech se totiž s nějvětší pravděpodobností jedná o psychický blok způsobený právě špatnou zkušeností v dětství. V tomto případě je psycholog jediným rozumným řešením.

Máte ve vašem okolí ženu, která byla kdysi týraná? Nebo právě vaše dětství byste nejraději vymazala ze vzpomínek? Napište nám, jak se vám daří zvládat péči o své děti na info@prozeny.cz.