Co prožívají novopečení otcové?

Dítě plánovali a devět měsíců se na něj těšili. Spolu se svými těhotnými manželkami či partnerkami vybírali kočárek, zařizovali pokojíček a s napětím pozorovali každý pohyb na rostoucím bříšku. Nejspíš nastávající tatínky ani nenapadlo, že by něco tak krásného mohlo mít i své stinné stránky. Jenže ve chvíli, kdy své dítě poprvé spatří, přichází realita. „Kromě pocitu štěstí a hrdosti mohou muži cítit i nepříjemné pocity úzkosti, obav a strachu. Souvisí to s nabytím nové životní role, ale také z požadavků, které se od nich očekávají v budoucnosti,“ říká psycholožka Lenka Čadová.

Dokážu rodinu dobře uživit? Co když přijdu o práci? Vychovám ze svého dítěte slušného člověka? Zvládnu to? To jsou všechno otázky, které se novopečeným otcům rojí v hlavě. A není se čemu divit, miminko nepotřebuje jen lásku, ale také zázemí, materiální zajištění, dobrou výchovu a rodiče, kteří mu jsou vzorem. A to je velká zodpovědnost!

„Najednou mi došlo, že výdaje na tu prvotní výbavu jsou jen začátek. A vybavilo se mi, co všechno bych chtěl svému synovi dopřát. Kroužky, výuku jazyků, dovolené u moře a na horách, studium a podobně. Co když na to nebudu mít peníze," říkal si pětatřicetiletý Tomáš, otec čtyřletého Matěje. „Samozřejmě ne vše z těch věcí můj syn nutně potřebuje, ale já pro něj chci to nejlepší, takže bych to vnímal jako vlastní selhání,“ přiznává.

Novopečení otcové také mívají strach z toho, jak se po příchodu dítěte změní jejich vztah s partnerkou. „Vztah partnerů se vždycky změní. Ženy většinou odsunou partnery na druhé místo, středem pozornosti je miminko a na muže nezbývá tolik času,“ potvrzuje Lenka Čadová. Rozumní muži tuto změnu samozřejmě chápou, rozhodně kvůli tomu „nešílí“, ale občas je „žárlivost“ přeci jen zaskočí. Najednou není na stole teplá večeře, ložnice už není jen doupětem lásky, intimní život se tak nějak zpomalí. „Mohou mít strach, že partnerství jim již nenabídne takovou blízkost,“ upřesňuje Lenka Čadová.

Už prostě není jen „ty a já“, ale „ty, já a naše dítě“. A minimálně zpočátku se celá domácnost a partnerský život podřizuje rytmu dítěte. Manželé se nemilují, kdy je napadne, ale když dítě spí. Neobědvá se v pravé poledne, ale když miminko zrovna nepláče. A romantické večeře či návštěvy kina se na nějakou dobu stávají nedosažitelným luxusem.

Může se stát, že tyto obavy a nepříjemné pocity v kombinaci s únavou vyústí v hádky. Podle Lenky Čadové je problém i to, že v naší společnosti chybí jakési předávání informací z generace na generaci. „V méně technických společnostech, kde funguje například kmenové uspořádání,jsou děti od útlého věku na roli muže nebo ženy připravovány. Mluví se o tom. Například přijde starší muž a řekne: To je v pořádku, měl jsem ty samé pocity. V naší společnosti ale pocity skrýváme a zkušenosti si nesdělujeme,“ vysvětluje Lenka Čadová.

A právě „odtajnění“ a sdílení je jedinou možností, jak to vše zvládnout. Spoléhat se na hormony, které z nás udělají matku či otce, je čirý nesmysl. Rodičovství je proces a nevznikne bez našeho přičinění. Když se ustaraný otec se svými pocity svěří, zjistí, že je to normální, že je to vlastně známka toho, že je zodpovědný a nebere svou novou roli na lehkou váhu. A pomoci mohou i partnerky. „Neměly by život rozdělovat na my, tedy matka a dítě, a ty ve smyslu otec. V péči o dítě by ti dva měli spolupracovat. Výsadou mnoha otců je například koupání ratolesti,“ dodává Lenka Čadová.

Co z toho všeho tedy plyne? Nejen matky, ale i otcové jsou často zaskočeni svou novou rolí. Mají strach a pochybují o sobě. Ale není to ostuda, je to známka toho, že jsou zodpovědní. A potřebují naši pomoc, milé čtenářky, tak je v tom nenechme samotné.

Milé čtenářky, a jak to bylo u vás? Napište nám, jak vaši muži reagovali na to malé, co se narodilo do jeho i vašeho světa. Těšíme se na vás v diskusi pod článkem.