Článek
Jako malá jsem si vždycky myslela, že až si najdu chlapce, bude to vysoký, hnědooký, černovlasý elegán jako muži opěvovaní v médiích. Ale není tomu tak. Našla jsem si krásného modrookého blonďáčka jen o několik centimetrů vyššího, než jsem já (165), a nikdy bych neměnila. V životě se mi žádný kluk nelíbil tak moc jako on.
Vím, že to zní jako klišé, ale miluji ho takového, jaký je. Také vím, že když mu říkám, že je pro mě nejkrásnější na světě a jeho výška se mi líbí, možná mi to nevěří. Ale je to pravda. Když si jednou na eskalátoru stoupl o schod výše než já a moje hlava dosahovala k jeho hrudi (přesně tím způsobem, který milují moje kamarádky), nelíbilo se mi to. Jsem ráda, že se mu mohu dívat přímo do krásných modrých očí, nemůžu se nabažit pohledu na něj.
Miluji vysoké podpatky, ale zpočátku jsem je nosila nerada (při sledování úžasného filmu Ženy v pokušení jsem se s hrdinkou v tomto ohledu naprosto ztotožnila :)), ale po čase jsem si uvědomila, že jsem na postavu svého přítele hrdá a že mě jeho tělo vzrušuje (dokonce čím dál víc), a placaté boty jsem odhodila do kouta.
Jsou malí muži snaživější nebo roztomilejší než vysocí krasavci? Máte takového doma? Nevadí vám, že si na vás okolí ukazuje prstem, když se spolu procházíte na veřejnosti? Napište nám na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
