Budete se vdávat? Proč?!

Dodnes se vědci přou, zda párové soužití bylo primární, jaksi odjakživa, nebo se vyvinulo později z polygamně žijících tlup s kolektivní výchovou dětí. Máme hledat počátek manželství v sexuálním pudu, nebo jeho vznik souvisí s počátky vlastnictví? Nevíme o tom dohromady nic! Pozorujeme-li však pozdější vývoj této instituce, je víc než pravděpodobné, že dnešní manželství není o nic lepší, ale ani horší, než manželství před sto nebo pěti sty lety. Jsme jen méně bohabojní a více se rozvádíme. Když byl rozvod obtížný, i v šlechtických kruzích západní Evropy 16.–18. století bylo běžné, že měl muž milenku a žena milence. A třeba v Itálii, kde byl donedávna rozvod nemožný, žili manželé často odděleně ve společné domácnosti s přítelem nebo přítelkyní.

To, co v dnešní době pokládáme za samozřejmost, tedy romantické založení rodiny na základě lásky a sexuální přitažlivosti, neplatilo vždy, a už vůbec neplatí v mnoha jiných částech světa. Vždyť stále ještě 80 % sňatků v druhé nejlidnatější zemi světa Indii je domluveno rodiči partnerů. Zajímavé je, že tyto vztahy nejsou ani lepší, ani horší, než ty naše dobrovolné. Obě cesty přinášejí zhruba stejné procento úspěchů i zklamání.

A to nehovoříme o mnohoženství v některých zemích Afriky i Asie, nehovoříme o kupování nevěst, nehovoříme o upalování vdov, kdy manželka dobrovolně odchází ze života, zemře-li její manžel, nehovoříme o etnology podrobně popsaných hodně speciálních manželstvích, kdy si například ženy berou malé chlapce a plodí děti s povoleným milencem – když jejich manžel dospěje, zaškolí jej jeho žena v sexu, a on se stává milencem jiné ženy, která je provdána za toto dítě. Věřte, že příslušníkům těchto kmenů by naše manželství přišlo stejně podivné, jako nám to jejich.

Švýcarský psycholog Adolf Guggenbühl-Craig tvrdí: „Vznik manželství z romantické lásky a klasická rodinná struktura otec – matka – dítě, které nyní pokládáme za přirozené, jediné a správné, jsou jen kulturně podmíněné. Manželství je spíše než přirozeností uměle vytvořeným lidským dílem, dílem velmi nedokonalým, které se bude dále vyvíjet."

Pro někoho je manželství smyslem a naplněním života. Není nic důležitějšího než láska, vzorná domácnost, děti, rodina. Je úžasné, když se to povede. Jenže se to nepovede každému. Zkrátka jsou lidé, kteří mají lepší vlohy a vyšší potřebu realizace v klasické manželské podobě, a jsou lidé, kteří mají jiné schopnosti a představy. Někdy se model „vzorného manželství“ dokonce vylučuje s profesí. Váleční zpravodajové, cestovatelé, vrcholoví sportovci, filmoví herci, pracovníci humanitárních a vojenských misí nemohou současně s plněním povinností své profese žít klasickým rodinným životem. Jsou lidé, kterým vyhovuje samota nebo kteří mají naopak potřebu častého střídání partnerů. To není samo o sobě zločin ani neštěstí. Neštěstí je, když společenské konvence i tyto lidi do manželství zahánějí.

Pokusme se oprostit od konvencí a podívat se z tohoto pohledu i na výchovu dětí. Každý model manželství má jiný model výchovy dětí. A vůbec to není tak, že by děti vždy a odjakživa vychovávali jen rodiče. Chceme-li vychovat dítě, které bude schopno vytvořit klasické, vzorné manželství, které bude umět v tomto manželství fungovat, pak toho dosáhneme nejsnáze tím, když jej budeme vychovávat v klasické a vzorné rodině. Fungování signální (původní) rodiny má na tuto naši schopnost zásadní vliv. Vůbec to však neznamená, že děti z neúplných rodin, případně vychovávané jinak než rodiči, neodvratně spějí k promiskuitě, drogám a kriminálu. Ale o tom v dalším díle.

Co vám říká manželství? Má být smyslem života, nebo je to už dnes zbytečná instituce? Zapojte se do diskuse pod článkem! A propos, pokud jste pro první možnost a navíc máte před svatbou, máme pro vás luxusní soutěž o svatební šaty a rozmazlující péči. V tom případě přeji vše nej!