Článek
Je to už nějaký ten pátek, co naše základní škola pořádala povinný lyžařský výcvik. Já tehdy jako pubertální žačka jsem se nesmírně těšila více než na lyže na ty „akcičky“, které se budou dít! Musím podotknout, že pocházím ze zcela nelyžařské rodiny a nikdy předtím jsem na nich nestála.
Škola nám nabídla zapůjčit si veškeré vybavení, já ale této možnosti nevyužila. Rodiče tenkrát odjeli do lázní a já zůstala pod dohledem babičky, která mě měla vypravit na lyžák. A právě babička mi řekla, že je zbytečné si půjčovat lyže za peníze ze školy, když doma jsou jedny úplně úžasné, po mé mamce. Ta je prý schovávala 15 let na tuto příležitost, abych v nich mohla vyjet lyžovat i já.
Jelikož jsem velký flegmatik, tak mi to bylo jedno. Vůbec mi nevadilo, že jsou nemoderní, odřené a ke všemu ještě se starým způsobem vázání a hůlkami, které měly hrot, který vypadal jako deset hřebíků na sobě. A už vůbec mi nevadilo, že mi k nim dala lyžařské boty po strejdovi, které byly o dvě čísla větší. Babička mě také naučila, jak si mám toto „super“ polorozervané vázání zavázat.
Konečně nastal den D. Já a mí spolužáci včetně učitelů jsme se vydali do hor. Následně proběhlo vybalování, oběd a pak velké přípravy na náš první rozřazovací sjezd z malého kopečka. Jelikož jsem byla takový nenápadný typ, tak jsem se v těch babiččiných lyžích postavila na konec řady a učitelé si vůbec nevšimli, že mám na nohách nějaké zvláštní „experimenty“. Když na mě přišla řada, tak jsem se hrdě postavila a rozjela se. Myslím, že jsem ujela dva metry, než jsem se skácela k zemi.
Lyže mi na nohách pochopitelně zůstaly, takže mě při tom pádu ještě praštily do hlavy a jednu nohu jsem měla divně pokroucenou. Měla jsem štěstí, že zůstala nezlomená. Učitelé přiběhli a místo toho, aby mi pomohli a nějak mě vyprostili, tak mě seřvali za smíchu spolužáků. Následně přijela Horská služba, která půl hodiny oduzlovávala mé speciální vázání. První den lyžáku tedy skončil „výborně“. Celý zbytek týdne jsem proležela s nohou nataženou v posteli a z plánovaných akcí nebylo vůbec nic.
Nakonec ale vše dopadlo dobře a dnes na to doma vzpomínáme. Mamka tehdy hubovala babičku. Ta se ale urazila a řekla, že když mně nejsou ty lyže vhod, tak je ponechá mé sestře, až ona pojede na lyžák. Prý jsem nemehlo, lyže za to údajně nemohly!
Sestra, když za pár let po mně jela na lyžařský kurz, si pochopitelně lyže radši půjčila ze školy. Naše babička byla opět uražená. Dodnes ty staré lyže po mé mamince leží ve sklepě a kdo ví, na koho čekají tentokrát!
Vzpomenete si také na své zážitky z lyžařského kurzu? O prvních pádech, tajných mejdanech na pokoji a vše, co k lyžařskému výcviku patří, nám můžete vyprávět na info@prozeny.cz a ještě si odnést 500 korun.
