5 mýtů o dokonalé matce

Ano, vskutku krásné přísloví, jenže ne vždy na to máme sílu a dostatek energie. Znamená to snad, že jsme špatné mámy, když nestíháme udělat vše tak, jak si naplánujeme? „Vždycky říkám, že každý má k dispozici jen sto procent sil - jak je rozdělí, je na něm. Nelze být ve všem stoprocentní,“ říká psycholožka Danuše Jandourková. Přesto je jasné, že se všechny snažíme být perfektní a zvládnout vše najednou. Bohužel ale nežijeme v dokonalé reklamě, kde maminky uklízí i záchodové mísy s úsměvem a z pračky vytahují čistoskvoucí bílé prádlo. A tak se prostě občas stane, že dítěti koupíme hotové jídlo, protože nemáme zrovna čas uvařit, oblékneme mu nevyžehlené bodýčko a partnerovi holt namažeme k večeři chleba s máslem a šunkou.

No a co? Hlavní je přece spokojené a usměvavé dítě. A také matka, která se neplouží doma po bytě jak tělo bez duše, protože se nevyspala, neboť musela večer ještě vyžehlit plínky a spárovat horu ponožek. „Žádný rodič není absolutně dokonalý, každý z nás dělá nějaké chyby. Ale láska a vřelost jsou základem dobré, pozitivní výchovy,“ radí lékařka Džamila Stehlíková. A tak občas nechme povinnosti na druhý den a odpočívejme u nějaké hry se svým dítětem.

Příručky jsou určitě prima. Jenže zatímco dříve chyběly a ženy nevěděly, co a jak, teď je jich bohužel zase moc. A my kolikrát nevíme, kterou si vybrat. Jenže to má háček. Taková příručka totiž není zárukou, že budeme ideální mámy. Zatímco jedné matce může poradit a pomoci, druhé může naopak uškodit. Co platí na jedno dítě, nemusí platit na druhé. Obecně platné je vlastně jen jedno pravidlo: Používejme zdravý rozum! A tak klidně studujme informace a rady na internetu, ale nezapomínejme spoléhat i na svůj úsudek a instinkt. „Ženy si někdy s příručkami nevědí rady, neumí ty informace třídit na důležité a méně důležité. Je tak třeba více podporovat jejich mateřské nastavení, aby si věřily. Podle mne matka, která je na dítě "napojená" a občas udělá nějakou chybu, je lepší než ta příručková, která si přes všechny ty rady ani nevšimne, jak na tu příručkovou péči reaguje její dítě,“ domnívá se Danuše Jandourková.

Nepodléhejme jen tomu, co se od nás očekává, ale snažme se, abychom byly spokojené samy se sebou. „Ze své praxe i ze zkušeností žen, které momentálně pečují o děti v mém okolí, vím, že je trápí pár okruhů problémů. Když pominu ty nejvážnější příčiny, jako je rozpad partnerství nebo manželství a psychické problémy, například laktační psychóza, jsou to sociální nejistoty, chybějící pomoc pracujících prarodičů, a pak se trápí často kvůli sobě samým,“ uvádí nejčastější problémy žen na mateřské soukromý psychoterapeut Vladimír Sácký.

Podle něj by totiž ženy chtěly, aby vše fungovalo jako předtím, hlavně ze začátku mateřství. Chtějí mít uklizeno, uvařeno, mít vyšňořené, usměvavé dítko, ony aby byly in s make-upem a vysmáté, stihnout nějakou tu zábavu i práci. Jenže se občas stane, že nevědí, kam dřív skočit, a pak jsou často na zhroucení. „I když se momentálně necítíte jako královna krásy všech maminek, máte ještě pár kilo navíc a nestíháte vše, co byste chtěla, můžete se cítit dobře. Začněte brát věci tak, jak jsou, nespěchejte na sebe ani na své dítko. Pomalu si vytvoříte režim, zvládnete víc a víc povinností a nakonec si najdete i trochu času pro sebe. Důležitá pravda je, že nemusíte být dokonalé. A pro nás muže můžete být atraktivní i s pár kily navíc,“ snaží se povzbudit Vladimír Sácký.

Jednu věc si musíme připustit. Matka není nikdy pro své dítě ani rovnocenný parťák, ani kamarádka. Na to prostě zapomeňme. Být s dítětem rovnocenný parťák totiž ani není žádoucí. Já jsem rodič, ono dítě, a tady je třeba vymezit nějaké hranice pro obě strany. Musíme mít autoritu, kterou jako kamarádi ztrácíme. „Matka je jen jedna a tuto roli nelze ničím nahradit. Jinak se dítě k nám bude chovat jako ke kamarádce, nemá svoje hranice a ledacos v jeho chování se nám potom nemusí líbit. Stejně tak když nás bude brát jako sobě rovné, zase má špatně nastaveny hranice ve smyslu jeho zdravého rozvoje,“ upozorňuje Olga Kučerová z poradny Tamara Polanski. Dítě matku prostě potřebuje. Vždyť kamarádů a parťáků si sežene, kolik bude chtít. Mámu má jen jednu.

Dokonalý rodič na své děti přece nekřičí, dokáže jim vše vysvětlit v klidu. Jenže, jak už jsme uvedli na začátku, dokonalá máma je mýtus, a tak když nám občas povolí nervy, nic dramatického se neděje. „Když zařvete občas, nemyslím si, že je to problém. Spíš je to možná informace pro dítě, že překročilo hranice toho, co unesete, co je pro vás ještě přijatelné. Také se dítě učí, že se člověk může občas zlobit, a v neposlední řadě je důležité, že se také může dítě občas zlobit na nás. Vidí, že má emoce, i ty negativní, a učí se s nimi zacházet,“ upřesňuje Jandourková s tím, že problém nastává tehdy, když řvaním reagujeme už pravidelně. Dítě pak ztrácí hranici toho, co je ještě přijatelné a co ne, neví, jak reagovat, aby to bylo správné.

Jak říct tedy správně dítěti, že něco nesmí? „Kojenec nezlobí doopravdy, ale dává rodičům najevo své potřeby a potřebuje hodně porozumění a vstřícnosti. Batole už zkouší, kam všude dosáhne a co všechno má dovolené, kde má mantinely a hranice. Tomu už často musíme říkat důrazné NE. V případě porušení pravidel je důležité ho zastavit, přimět přemýšlet nad tím, co právě dělá, a vést ho k žádoucímu chování v budoucnu,“ míní Džamila Stehlíková a dodává, že u starších dětí je stále důležitější rozhovor, kdy bychom měly být schopné je přesvědčit, že musí změnit své špatné chování.

Také se snažíte být dokonalá máma a vše stihnout? Prozraďte ostatním vaše triky a zkušenosti, jak to zvládnout a nezbláznit se z toho.